Květina a most

Květina a most z kamene,
V šeru a mlze, času,
stáli spolu, trochu sklíčeně,
do oblouku prohnutí,
v chuchvalcích kouře po bitvě,
les kolem tiše dýchá.

Jen oni ještě nepadly,
pro slávu a čest tu stojí,
kulisy, svědci šílenství,
nad údolím řeky rzi,
tulí se k sobě, čekají,
na ráno, noc a den,
až ustane křik o pomoc.

Z dálky ohně letí,
jsou hvězdy na nebi,
labuť vidět ale není,
ani vůz to spíš drak,
teplo začíná hřát,
milenci se milovat,
žár co všechno spálí,
kam by všichni utíkali,
je to noc a je to sen,
je z nebe jasný den,
a noc a sten a noc a teď,
zas je klid.

Věnováno mostům v mlze.

Socha

Seš jako socha,
socha z bronzu ulitá,
takhle se snad
jaro nevítá,
Helena anebo snad
trojský kůň,
teď,
teď už rychle upaluj.

Věnováno slečně v autobuse