středa 13. května 2009

Slečna z mramoru

Ta slečna v kabátku z fialek, vlasy jako proužky slunce a ty řasy, jako tykadla. Tváře bez jediné vrásky, kazu života. Jsi krásná jako květina, květina z recyklované hmoty, umělé hmoty. Proč zakrýváš se za masku, proč nevezmeš radši černý závoj, černou burku a nestaneš se můrou, ze které se může vyklubat motýl.

Královna zima ti závidí chlad, kterým se z okna koukáš, je to snad lest, nebo jen déšť, co skrápí tvé líce, žes taková. Slunce nerozehřeje tvůj úsměv, již zmrzl příliš hluboko v duši. Obdiv můj získá ten, kdo tvé srdce rozmrazí a podiv ten, který by chtěl zkoušet. Šťastnou cestu dívko z leštěného mramoru, ať příliš netíží.

Věnováno slečně z Kačerova

Netopýr

Máš černá křídla, tygří nohy,
ostružina i borůvka s medem,
k marnivosti jen, trochu vlohy,
do jitra se spolu vezem.

Prstýnek bezmocný nosíš,
fialky i růže plané,
prosimtě, proč zas prosíš?
Co má stát se stane.

K ránu spěcháš, letíš,
kapky krve z jeřabin,
počkej, proč zas brečíš?
Víš, no, já už odcházím.
Věnováno naprotisedicí slečně