Ta slečna v kabátku z fialek, vlasy jako proužky slunce a ty řasy, jako tykadla. Tváře bez jediné vrásky, kazu života. Jsi krásná jako květina, květina z recyklované hmoty, umělé hmoty. Proč zakrýváš se za masku, proč nevezmeš radši černý závoj, černou burku a nestaneš se můrou, ze které se může vyklubat motýl.
Královna zima ti závidí chlad, kterým se z okna koukáš, je to snad lest, nebo jen déšť, co skrápí tvé líce, žes taková. Slunce nerozehřeje tvůj úsměv, již zmrzl příliš hluboko v duši. Obdiv můj získá ten, kdo tvé srdce rozmrazí a podiv ten, který by chtěl zkoušet. Šťastnou cestu dívko z leštěného mramoru, ať příliš netíží.
Věnováno slečně z Kačerova
středa 13. května 2009
Netopýr
Máš černá křídla, tygří nohy, ostružina i borůvka s medem, k marnivosti jen, trochu vlohy, do jitra se spolu vezem. Prstýnek bezmocný nosíš, fialky i růže plané, prosimtě, proč zas prosíš? Co má stát se stane. K ránu spěcháš, letíš, kapky krve z jeřabin, počkej, proč zas brečíš? Víš, no, já už odcházím.Věnováno naprotisedicí slečně
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)