Bylo ...

Byl les a byla laň.
Bylo slunce a byla stráň.
Bylo šero a byl čas.
Bylo nebe plné krás.
Bylo dost a bude víc.
Buď už ticho, padá list.
Bylo snu, a v tom den.
Zbyl pocit, pluješ v něm.
Letí vítr, nese hlas.
Šeptá chci, zas a zas.

Věnováno Sudoměřicím u Tábora

Růže

Spatřil jsem jednu růži a také boky opásané jeansy v barvě klidu a kabátek barvy noci, halí pas i paže. Ta růže se tuze moc tulila a tiskla k těm bokům, ale však jen zlehka a jen svým rudým květem, by snad svými trny, které odedávna nosí jak šat, ani malým náznakem nedrásla. A najednou pas, boky i paže nejsou, jen ta růže ještě chvilku, jakoby čas sám se zapomněl, ještě chvilku zůstala s hlavou sklopenou. Zmizela pryč.

Věnováno slečně vystupující z tramvaje