Koráby

Koráby klidně řekou noci plavou,
jenom v rukách se svěšenou hlavou.
Zprávy světa míjí nás kdesi v dáli,
mysl křísí popel nereznoucí skály,
do žil vlévá něco starých sil.

Co jen to? Vína že bych příliš pil?
Kde se loudá pár těch hloupých vět?
Vstávej, pojď, jdeme zase brázdit svět!
Svět který špatný, dobrý, vlastně není.

Co z něj zbylo? Jenom naše snění.
Hvězdy co skryly svoji tvář,
nebo jen ulehly pod polštář,
na kterém jedna hlava leží,
matně tuší oč tu běží.

Věnováno Zelené Olivě