Tanečnice

Prší. Kapky deště. Bosé nohy. Tančí. Tam a sem. Pod stromy. Pod listy. Po trávě. Šat z květů. Lístky z růží. Snáší se. Chladí. Z oblaků. K zemi. Temných mraků. Krásných. Stále tančí. S větrem. Stromy. Listy. Víří spolu. Patří k sobě. Tanečnice. Úklona. Zpěv. Tichý hlas. Přichází. Jitro. Sen.

Věnováno slečně z Vyšehradu

Slečna z mramoru

Ta slečna v kabátku z fialek, vlasy jako proužky slunce a ty řasy, jako tykadla. Tváře bez jediné vrásky, kazu života. Jsi krásná jako květina, květina z recyklované hmoty, umělé hmoty. Proč zakrýváš se za masku, proč nevezmeš radši černý závoj, černou burku a nestaneš se můrou, ze které se může vyklubat motýl.

Královna zima ti závidí chlad, kterým se z okna koukáš, je to snad lest, nebo jen déšť, co skrápí tvé líce, žes taková. Slunce nerozehřeje tvůj úsměv, již zmrzl příliš hluboko v duši. Obdiv můj získá ten, kdo tvé srdce rozmrazí a podiv ten, který by chtěl zkoušet. Šťastnou cestu dívko z leštěného mramoru, ať příliš netíží.

Věnováno slečně z Kačerova

Netopýr

Máš černá křídla, tygří nohy,
ostružina i borůvka s medem,
k marnivosti jen, trochu vlohy,
do jitra se spolu vezem.

Prstýnek bezmocný nosíš,
fialky i růže plané,
prosimtě, proč zas prosíš?
Co má stát se stane.

K ránu spěcháš, letíš,
kapky krve z jeřabin,
počkej, proč zas brečíš?
Víš, no, já už odcházím.

Věnováno naprotisedicí slečně

Květina a most

Květina a most z kamene,
V šeru a mlze, času,
stáli spolu, trochu sklíčeně,
do oblouku prohnutí,
v chuchvalcích kouře po bitvě,
les kolem tiše dýchá.

Jen oni ještě nepadly,
pro slávu a čest tu stojí,
kulisy, svědci šílenství,
nad údolím řeky rzi,
tulí se k sobě, čekají,
na ráno, noc a den,
až ustane křik o pomoc.

Z dálky ohně letí,
jsou hvězdy na nebi,
labuť vidět ale není,
ani vůz to spíš drak,
teplo začíná hřát,
milenci se milovat,
žár co všechno spálí,
kam by všichni utíkali,
je to noc a je to sen,
je z nebe jasný den,
a noc a sten a noc a teď,
zas je klid.

Věnováno mostům v mlze.

Socha

Seš jako socha,
socha z bronzu ulitá,
takhle se snad
jaro nevítá,
Helena anebo snad
trojský kůň,
teď,
teď už rychle upaluj.

Věnováno slečně v autobuse

Ráno

Chci rána plná jasu,
bez slunce na obloze,
bez racků křiku,
a přece hlasitá,
jako tichý šepot myšlenek
a pohledů.
Chci rána plná probuzení,
bez chumlání pod polštářem,
bez budíku lomození,
přece hřejivá jako dotek,
jako milá slova.
Chci rána plná dárků,
bez obalu,
bez provázku.

Věnováno Slunci na Obloze

Návštěva

Čas se zastavil, jako slupka ledu na rybníce,
v mém městě, podivném městě,
plném lidu, plném zákoutí,
vše se motá.
Proč přišla na návštěvu,
nění kam jít, je težké
myslet za dva.
Slunce v blankytu, nese jitro,
jitro mládí, tančnice z východu,
buší a buší, když stojí ve dveřích.

Věnováno Návštěvě