pátek 5. prosince 2008

Růže

Spatřil jsem jednu růži a také boky opásané jeansy v barvě klidu a kabátek barvy noci, halí pas i paže. Ta růže se tuze moc tulila a tiskla k těm bokům, ale však jen zlehka a jen svým rudým květem, by snad svými trny, které odedávna nosí jak šat, ani malým náznakem nedrásla. A najednou pas, boky i paže nejsou, jen ta růže ještě chvilku, jakoby čas sám se zapomněl, ještě chvilku zůstala s hlavou sklopenou. Zmizela pryč.

Věnováno slečně vystupující z tramvaje