Kamil a David zustali v Lehu, zatim co my, cely zbytek, jsme vyrazili na trek Laymaru - Alchi. Jana s Komarem se, po prvnim dnu (prespani v Laymaru - hotylek), kdy jsme presli prvni zajimave sedlo 3900, rozhodli (vlastne spise Komar, ktery byl nakonec vdecny za strevni obtize - nema rad hory a lozeni po nich), ze odjedou zpet do Lehu, vyzvednou Kamila (ktery, jak jsem jiz drive naznacil, trpel vyskovou nemoci a nebyl s to jit na trek) a odjedou do Srinagaru.
To ze skutecne odjeli, jsme se dozvedeli z caru papiru, ktery nam zanechal David na recepci naseho "hotelu", vice o nich neni nic znamo. Z toho sameho caru papiru jsme se dozvedeli, ze David mezitim vyrazil na Trek na 6123, o nekolik dni drive a ze nas, nebo alespon Matouse, ocekava v nedeli ve stanovem tabore pod Stok Kangri (4400), kam ma Matous a dalsi dorazit s pruvodcem, ktereho mezitim zaridil. Jelikoz se nam trek trochu zkomplikoval, ja jsem skoro cely treti den zvracel a lital na zachod a cely dalsi den nemohl jist (ale uz jsem mohl jit, antibiotika me docela dala dohromady) a navic jsme podle nasi kvetakove mapy podcenili zaverecne sedlo 5250, kdy nam vystup z 3300 trval asi 10 hodin.
A to jsme mysleli, ze uz ho ani nenajdeme a predhozi vecer jsme vzdali nadeji, ze bychom jim mohli jit, ale nakonec prece jsme dorazili do sedla po 6 pm, kdy do soumraku bylo uz jen par desitek minut, takze jsme misto do Alchi doklopytali pouze na prvni jakz-takz-trochu-ale-jen-trochu-rovny-a-jen-na-jeden-stan misto, kde jsme se utaborili ve vysce cca 5000. Tudiz dalsi den zpozdeni a do Alchi jsme dorazili az odpoledne a do Lehu az k veceru, kde jsme nasli onen vzkaz.
Casu zbyvalo sotva na rozhodnuti zda jit nebo nejit a potvrzeni pruvodce na dalsi den rano. Ja (zeslably hladem a pochodem) a Bara (zeslabla pochodem) jsme se rozhodli zustat, kdezto Matous s jistym sebezaprenim rekl, ze v tom Davida samotnyho nechat nemuze a pocitem upisu Dablu podskrabnul permit a zbledl. A to je zatim a v hodne skustene forme cely nas pribeh az do pred-pred-vcerejska.
Ted mame v planu uz jen odpocivat, nakupovat, jist (hlavne ja tento bod nezanedbavam, Bara se porad divi, kolik toho muze clovek snist), spat, uzivat si, toulat se okoli a cekat na ty dva. A vratit se domu.
Jo a aby to vsechno nevypadalo jako ze se nam tu nelibi, naopak! Spat pod sirakem v 5000, videt hvezdy a vychod slunce na Himalaji, az jsem si pripadal jako v nejakem fantasy pribehu. Takovou paradu jsem jen tak nelze zapomenout. A i ted v Lehu je bezvadne. Zadny spech, zadne shon, klidek, pohoda a pohoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat