Návštěva

Čas se zastavil, jako slupka ledu na rybníce,
v mém městě, podivném městě,
plném lidu, plném zákoutí,
vše se motá.
Proč přišla na návštěvu,
nění kam jít, je težké
myslet za dva.
Slunce v blankytu, nese jitro,
jitro mládí, tančnice z východu,
buší a buší, když stojí ve dveřích.

Věnováno Návštěvě

I am the czech feminist

I am the czech feminst
nepomáhej bágly nýst

I am the czech feminist
můžu všechno co chci jíst

I am the czech feminist
cože ty si na mě hvízd

I am the czech feminist
rychle schovej ten svůj píst

I am the czech feminist
víš kam si s tím můžeš vlíst

I am the czech feminist
zase čumíš do těch míst

I am the czech feminist
nenechám se tebou víst

I am the czech feminist
nechci tvoje keci číst

I am the czech feminist
zavři hubu a otoč list

I am the czech feminist
vysyp kapsy kdes' zas' kys

Věnováno Kachně Kačce

Bylo ...

Byl les a byla laň.
Bylo slunce a byla stráň.
Bylo šero a byl čas.
Bylo nebe plné krás.
Bylo dost a bude víc.
Buď už ticho, padá list.
Bylo snu, a v tom den.
Zbyl pocit, pluješ v něm.
Letí vítr, nese hlas.
Šeptá chci, zas a zas.

Věnováno Sudoměřicím u Tábora

Růže

Spatřil jsem jednu růži a také boky opásané jeansy v barvě klidu a kabátek barvy noci, halí pas i paže. Ta růže se tuze moc tulila a tiskla k těm bokům, ale však jen zlehka a jen svým rudým květem, by snad svými trny, které odedávna nosí jak šat, ani malým náznakem nedrásla. A najednou pas, boky i paže nejsou, jen ta růže ještě chvilku, jakoby čas sám se zapomněl, ještě chvilku zůstala s hlavou sklopenou. Zmizela pryč.

Věnováno slečně vystupující z tramvaje

Jeli do práce

Jeli do práce. Bylo pondělí. Každý den. Tři čtvrtě na osm. Bim Bam. Romana i Petr. Žiji spolu. Pět let. Tady u nás. Pod lesem. Černá sukně. Šedý kabátek. Bílá košile. Šedá kravata. Škrtí ho. Zaměstnanec roku. Prodává sny. V bance. Pečlivost nadevše. Nosí jeho srdce. Kolem krku. Na řemínku. Sytě červené. Dostala jej po měsíci. Bylo léto. Vždy se na něj těšila. Chodil za ní. Při studiích. Zazvonil zvonek. Každý den noviny. Stejně vyběhla. Zas pošťák. Věděla to. Byl pečlivý. Přijít dřív? Nerozumíš. Přesně v půl. Dohoda. Jeli do práce. Měla svátek. Dal jí kytku. V květináči, igelitu. Jak praktické. Radost po celý rok. Ne jen teď. Neuschne. Nesměje se. Nepláče. Bere igelit. Už vystupuje. Mávne. Odvrátí oči. Zahledí se. Co čekala?

Věnováno smutné paní v tramvaji